Ptáte se kdo? No přeci vaše děti. Pokud chceme pro své dítě to nejlepší, existuje v podstatě „jednoduchý“ návod, dejte mu bezpodmínečnou lásku a bezpodmínečné přijetí. Co to znamená? Milujte ho, i přesto, že zlobí, přinese špatnou známku, něco neumí, rozbije, milujte jeho nedokonalost i dokonalost. Ono sbírá zkušenosti. Bezpodmínečnou láskou mu ale nastavte i hranice a mantinely. Ne ze vzteku a rozčílení, ale s láskou. Má to ale jeden háček. Pokud neumíte sami sebe přijmout bezpodmínečně, nebudete umět přijmout bezpodmínečně ani svoje děti.
Mnozí z nás ale potřebují vyléčit napřed své „vnitřní dítě“. Většina z nás v dětství prožívala emoce( křivdu, zlobu, nenávist, bezmoc…), traumata ale nikdo nás neučil, co s těmito negativními emocemi dělat. Pokud jsme je dávali často najevo, tak jsme si mohli připadat, že jsme nepřijatelní. A tak jsme se naučili své negativní emoce potlačovat. Hluboko do podvědomí, či nevědomí. Mnohé bolestné situace jsme zapomněli, ale na energetické úrovni jsou tyto emoce v nás v (latentní podobě) uložené stále. Čekají jen na podobné příležitosti, kdy se projevit. Pak se stává, že nepřiměřeně reagujete na určité situace, protože se do nich nevědomky otiskuje energie vaší minulosti.
Zkuste se zamyslet, jestli není už opravdu čas, podívat se do vašeho nitra a uzdravit tam vaše vnitřní dítě. A jestli přichází čas, vychovávat děti jinak, než jsme byli vychováváni my. Láska je klíč a máme ho každý ve svých rukách.