Venku je ještě tma, ale příroda se už postupně probouzí. Slyším přes zavřené okno, krásný zpěv ptáčků. Opět nový den. Zůstávám v polospánku, klidné mysli a začínám vnímat velký příliv vděčnosti. Tuto energii cítím ve svém srdci a začíná se mi snad rozlévat do celého těla. Spolu s vděčností přichází velký pocit lásky k životu, radost, štěstí.
Před pár léty, jsem na pocit štěstí a radosti často čekala. Nebyl trvalý a přicházel vždy na základě situací zvenčí. Očekávala jsem, že něco nebo někdo zvenčí, tuto radost ve mně vyvolá. Mohla to být chvála od druhého člověka, koupě nové věci, setkání s příjemnými lidmi, pracovní úspěch, cesta, výlet. Po pravdě koupě nové záclony do bytu mě sice udělalo šťastnou, ale ne nadlouho. Za chvíli bylo třeba pro pocit radosti a štěstí, mít nový svetřík, hrneček apod. Nashromáždila jsem ve svém životě „hodně rekvizit“, cítila se často nešťastná, než jsem zjistila, že takto to nefunguje. Moudrost asi přichází s věkem.
0
0
20
20