Vše má nějaký důvod.
Někdy se stane, že přichází do života situace, kterou nechceme přijmout. Situace, která nebyla v plánu a trochu nám udělá, jak se říká „ čáru přes rozpočet“. Může to být rozbitá pračka, nabourané auto, nevěra manžela, ale i onemocnění. Ale ani tyto situace nepřichází do života náhodou. Všechno má ve Vesmíru nějaký význam a smysl a mělo to i moje onemocnění.
Sama jsem několik dnů přemýšlela, proč jsem si přitáhla do svého života chrapot a následně problém s hlasivkami. Nyní děkuji paní doktorce, která mi sdělila, že jestli se chci brzo uzdravit, tak si moje hlasivky potřebují odpočinout a já bych neměla mluvit minimálně pět týdnů. Já? Takový upovídaný člověk? Já? Která potřebuje hlas ke své práci?
Nyní vím, že nic lepšího mne nemohlo potkat. Prostě dostáváme, to co potřebujeme. Tak nebudu mluvit. Rozhodla, že si vzpomenu na dětské časy, kdy jsme drželi Bobříka odvahy, Bobříka mlčení a byla to docela legrace. Jen při zkoušení to učitelé nechápali, když jsme u tabule neodpovídali na otázky. Lepší bylo nechat si dát pětku než porušit Bobříka mlčení.
Ono nemluvit je docela úžasná věc. A já si uvědomuji, že jsem potřebovala ztišit svoji mysl. Teprve ve svém vnitřním tichu najednou slyšíme odpovědi, které někdy tak marně hledáme. V té odpovědi byla i příčina, toho proč jsem začala chraptit, co mě uvízlo v krku a nechtělo se mi vyslovit. Nyní jsem ráda, že se to stalo, protože za tímto problémem byla mnohem hlubší příčina a jeden velmi silný podvědomý program. Myslela jsem si, že mám už hodně zpracováno, bohužel ne. Někdy se nám přístup k událostem otevírá postupně. Nevědomky totiž přebíráme i rodové programy a přesvědčení. A díky mému Bobříku mlčení jsem konečně tyto odpovědi dostala.
0
0
20
20