Emoce jsou úžasným navigátorem našeho života. Emoce jsou prvním komunikačním systémem, přes který se jako děti dorozumíváme s okolím. Neumíme mluvit, ale umíme vyjadřovat své emoce. Naši rodiče jsou pak těmi, kdo přes city a vnímání překládá do své dospělácké řeči, co asi potřebujeme. Někdy to může být pláč, protože máme hladové bříško, jindy potřebujeme přebalit a často chceme jen tak cítit lásku a být v náručí bezpečí svých rodičů.
Bohužel, když začneme být větší, učí nás rodiče mluvit, vyjadřovat naše potřeby slovně. Často začíná být náš emoční projev pro rodiče a okolí nepřijatelný. Určitě si pamatujete i na své dětství, když jste mohli slýchávat…hodná holčička se nevzteká, velký chlapeček nepláče, když budeš hodná a poslušná, budou tě mít všichni rádi. Nejhorší jsou pokyny…zlobivého chlapečka nemáme rádi, zalez do pokojíku a přijď až se uklidníš apod. Dítě najednou neví, co dělá špatně, a hlavně si neumí se svými emocemi poradit. Oni si totiž velmi často neumí poradit se svými emocemi ani rodiče.
0
0
20
20